Avšak pěkně po pořádku.
Jak to všechno začalo. Dorazili jsme do Písku s Honzou o den dříve i proto, že jsem v klidu chtěla zdokumentovat krásy města. Bylo jasné, že později bude veselo a leccos mému oku unikne.
Historické jádro města se rozkládá nad řekou Otavou, přes kterou se klene nejstarší dochovaný kamenný most v Čechách, historicky v pořadí druhý po zaniklém Juditině mostu v Praze.
Sedět alespoň chvíli na břehu a sledovat plynoucí vodu je lék na duši.
Sraz blogerů byl u kostela Narození Panny Marie.
Dovnitř se nesmělo, tak alespoň nákuk.
Někteří blogeři ze vzdálenějších míst však měli značné zpoždění a teploměr nenaznačoval skoro červnovou teplotu ani náhodou. A tak přišla na řadu káva a deka.
Káva vypita, přibyli další účastníci a bylo rozhodnuto o přesunu na místní ostrov na oběd.
Po dobrém obědě se naše skupinka přesýpala z místa na místo po historické části města.
O překvapení nebyla nouze.
Naše milá průvodkyně Klára Tůmová nám podala odborný výklad o historii města,
který občas doplnil i Jaromír Šiša.
Na nábřeží jsme se pokochali pohledem na úžasné obří sochy z Písku k 777. výročí založení města.
A tu jsou naše příjemné blogerky.
Poté jsme vystoupali ke zbytku písecké hradby, do míst kde kdysi stávala městská brána.
Naše cesta vedla kolem domu, kde bydlel Fráňa Šrámek.
Centrum není nijak velké a než jsme se nadáli, byli jsme v Palackého sadech. František Palacký byl natolik zadumán nad děním v tomto státě až si opomněl sejmout roušku na veřejném prostranství. Jeho vzdálenost od kolemjdoucích je více než dva metry.
Začala na nás dopadat lehká únava a naše tělesné schránky se dožadovaly doplnění zásob. Večer jsme strávili v pivovaru.
Zahájili jsme ochutnávkou místního moku.
K dobré náladě přispěla i Zuzka Zajícová a Marek Valiček.
Večer plynul, město se pomalu nořilo do tmy.
Sochy se vyjímaly i v tuto dobu.
Setkání bylo vydařené a nepobavili jsme se na něm o nic míň, než bychom se pobavili na tom zrušeném oficiálním.