Něco k snědku by nebylo? (Fotomatiné)

"A leje a leje! " pronesla jsem před časem o víkendu. Děda Komárek z filmu Na samotě u lesa by to řekl úplně jinak.

Tak jsem sbalila svoje fidlátka a vyrazila za přírodou, tentokrát do Botanické zahrady  v Praze. V té době se tam konala výstava masožravých rostlin a ...vlastně, nechte se překvapit.

Hladové rostliny čekaly na něco pořádného k snědku.

Některé svoji  kořist  raději ukryly před závistivými sousedkami.

Jiné byly  stále ve střehu.

Jelikož se jednalo o prodejní výstavu a někteří návštěvníci si netroufli přinést domů masožravku, mohli   si pořídit jinou krásu.

Jedni možná potřebovali doma něco "vyžehlit",

další prostě  pro radost.

Prohlídka pokračovala do stálých prostor skleníku.

Některé rostliny již byly unavené životem,

jiné vitalitou přímo hýřily.

Další část  návštěvy byla krásná, avšak  poněkud pichlavá. Naštěstí jenom na pohled.

Tito "pichláci" byly elegantní, ale do ruky raději nebrat.

Svými krásnými květy však dokázaly, že stojí za to se jimi kochat.

O zajímavé obrazce rovněž nebyla nouze a fantazie mohla jet na plné obrátky.

A závěrem?  Konečně jsem pochopila, co ti lidé na těch kaktusech vlastně mají.