Paní Zima se letos předvádí ve všech svých kostýmech. Jednou hustě zahalená mlhou, jindy nazdobená ledovou krajkou se zlatými šperky, kterým dá vyniknout slunce či zachumlaná v hustých mracích...
...zkrátka tak, jak se na pořádnou "Zimu" sluší a patří.
Láká k zimním radovánkám, některé na lyže či jiné se pohybující předměty, někteří se vydají po svých. Vyrazila jsem do Kořenova, obce nacházející se na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš, mezi Harrachovem a Desnou.
Ranní mrazivá chvilka u koryta řeky Jizery.
Zasněžené kameny vypadaly jako homolky cukru.
Kořenov - Polubný
Lidé si staví lecjaké příbytky.
Tolik sněhu nebylo vidět už nějaký ten rok.
Zasněžené pláně lákaly, jenomže chůze by byla možná leda tak se sněžnicemi.
Kostel svatého Jana Křtitele z roku 1793 v Kořenově - Polubném.
Na hřbitově byla vyšlapaná úzká cestička pouze k jednomu hrobu.
Ztracené hřbitovní kvítí
Odpoledne vykouklo slunko a hned bylo veseleji.
Stíny tvořily zajímavé linie.
Kameny na Jizeře připomínaly trochu bochníky chleba.
Přes noc mráz čaroval a stromy byly hezky nazdobené.
Krkonošská říčka Mumlava si klestila cestu ledem.
Mumlavský vodopád alespoň trochu ukázal svoji pravou tvář.
Nastala ta pravá chvilka pustit fantazii na špacír.
Po zamrzlé říčce bylo třeba se pohybovat opatrně, občas mohlo dojít k nedobrovolné mrazivé koupeli.
A na závěr, možná schůzka trpaslíků či jiných tajemných bytostí.
