Psa by ven nevyhnal...

...za to fotografa rozhodně ano. Čím horší počasí, tím více si mne spokojeně ruce. Tedy, pokud jeho příruční zavazadlo obsahuje teplý nápoj a tu správnou výbavu chránící jeho tělesnou schránku před chladem.

Moje čištění hlavy od všelijakého pracovního i nepracovního balastu začalo vcelku nevinně. Počasí přálo.

Kochala jsem se pohledem na Petřínskou rozhlednu v Praze a říkala si, jak jí ty národní barvy sluší.

Najednou jsem se ocitla v uličce na Novém Světě na Hradčanech. Pravda, na první pohled doby nového již minuly, ale i tak je to malebný kout.

A tak jsem se toulala, až jsem se ocitla ve Stínadlech. Dýchla  na mě svojí atmosférou, že jsem raději rychle změnila směr.

Trigy na Národním divadle mě přivedly na zcela jiné myšlenky.

Nelze nevzpomenout ani na Václava Havla.

Náhle se změnil ráz počasí a Prahu pohltila zcela hustá mlha.

A teď to začalo být teprve tajemné a krásné.

Překvapil mě za tohoto počasí čilý provoz vyhlídkových lodí na Vltavě.

Mlha by se dala krájet.

Lákavá podívaná

Fascinovalo mě to, všude se valila mlha, ale po chvíli začala být pěkně vlezlá.

Mnohem příjemnější bylo v teple u kávy a kochat se z okna.