Nejsou k mání (fotomatiné)

Tak jsem zase jednou propadla panice v momentě, kdy jsem si přečetla téma fotomatiné.  Mláďata. V dubnu!  V době, kdy se příroda teprve probouzí, včetně některých zvířat.

Nakonec jsem listováním v dobách minulých našla  alespoň mládě plameňáka. Říká se, co je malé, to je hezké. Ovšem, tady být na místě mláděte, už bych se těšila, až dorostu a převléknu se do hezčího šatu dospělého jedince.

Z očí mu kouká opět nějaká lumpárna.

Mnoho samců a samiček v tomto období dbá na svůj zevnějšek, aby se zalíbili.

Stydlín ? Anebo se nám tajně posmívá?

Někteří se snaží udělat dojem svým šatem.

Jiní jsou pěkní lenoši a hlavu si lámou pouze tím, zda bude něco dobrého k snědku.

Tady to vypadá již nadějně, že  mláďata budou.

Pan Gaviál pěkně klame, mnohdy vůbec nevíme, zda spí či nás pozoruje.

Ty samice by mě chtěly i s příbytkem, nu musím se snažit.

Šťastná rodinka

Ještě jednou a uvidíte! Jakápak mláďata, chci mít klid.

S takovým hrubiánem se nebavíme.

Konečně nastalo jaro, až mláďata zase budou na skladě, věřte, že je zde představím.