Stojí rovnou za oknem a potajmu ukazuje svoji tvář. Je tak působivá, že mě vytáhne na studenou podlahu.
"Není třeba žádného strachu. Jen trochu studím.
Jsem silný a mocný! Můj dech dokáže zničit slabé jedince během jediné noci.
Vyskytuji se v různých podobách. Stačí jen přistoupit blíže!
Má tvář je někdy velmi tajemná...
...a srdce studené jako kus ledu.
Co na tom? Pojď se mnou! V ledovém paláci právě začíná bál.
Jsem skvělý malíř!
Mám spoustu dobře ukrytých ledových přátel.
I takovou podobu mohu mít!
Zde ledová květina pro tebe.
Nestačí? Celá okenní tabulka plná mrazivých květin k mání..."
Dostal mě, svůdník jeden. Zcela promrzlá jsem vzala do ruky fotoaparát a zvěčnila jeho dílo.
Nakonec jsem zachytila ještě jednu zvláštní podívanou. Divadelní scénu anděla s ledovým srdcem a zástupem bloudících duší.