In commemoratione omnium fidelium defunctorum

Vzpomínka na všechny věrně zesnulé, lidově zvaná Dušičky, připadající na 2.listopad. Jí předchází 1.listopadu Slavnost všech svatých, křesťanský svátek, jenž připomíná nejen všechny svaté, ale i ty, o jejichž svatosti ví jen Bůh.

Opět nastal čas, kdy mnozí více než jindy vzpomínají na ty, jež zůstali zapsáni v jejich srdcích. Navštěvují je na jejich hrobech. Je to už tradice. Většina z nás však na své drahé s láskou vzpomíná stále po celý rok.

Po delší době jsem vyrazila na Olšanské hřbitovy v Praze i já. Nejen zavzpomínat, nějaký čas jsem u nich bydlela, takže procházky zde bývaly častější než bylo obvyklé.

Čas plynul a mně se při té dnešní procházce vrátil ten zvláštní pocit tajemna.  

Člověk míjí různé hroby nebo hrobky, některé skromné, jiné pro jedince z vyšších vrstev.

Kladu si otázky, jací asi byli ti lidé zde pohřbení. Jak dalece odpovídá honosnost náhrobku jejich životu, byli to skutečně vážení lidé, kteří si vždy zasloužili úctu? Lidé, kteří něco dokázali a o čem se dozvěděl svět?

Či je zarostlé místo místem věčného spánku jedince, jenž byl sice chudý, ale bohatý duchem? Kdoví...

Je to hřbitov, kde je pochováno mnoho slavných osobností. Namátkou například Václav Matěj Kramerius, Josef Božek, Karolina Světlá, Karel Jaromír Erben... ten seznam by byl hodně dlouhý.

Je to místo, kde je často potřeba na chvíli nechat vzpomínky tiše plynout.

Všude se mihotají plamínky svíček.

 Narazila jsem i na tuto černou kočku. Přemýšlela jsem, odkud se sem asi zatoulala. 

Jenomže... Hned vedle byla druhá, která rozhodně bránila své místo. Kočky mají s naší duší více společného než my vnímáme.   

Že by byly tolik oddané svému dvojnožci i u jeho hrobu? Nebo že by...? Ne, tohle už nechám na vás.