Od zimy se ve Svitavách konaly přípravy na sraz blogerů. Ti se sjeli v den, kdy slunko ukázalo svoji milou tvář a v parku krásně kvetly rododendrony.
A jak to všechno začalo a probíhalo?
Nejprve bylo potřeba se občerstvit.
Zatímco se dvounožci bavili a konzumovali lahůdky, Jack koukal po psích slečnách.
Ottendorferův dům, jedno z nejkrásnějších míst v malebných Svitavách, byl postaven na konci 19. století. Kromě knihovny, obsahující několik tisíc svazků, nádherného sálu a třeba vinárny, se pyšní malou věžičkou. Město v ní zpravidla ubytovává významné hosty, občas, když zrovna není pánbůh (vlastně městská rada) doma, podaří se tam přes noc spočinout i normálnímu smrtelníkovi.
Ocitli jsme se tedy v krásném, v Ottendorferově domě.
Všichni se rádi usadili
a bedlivě naslouchali svému průvodci Jaromíru Šišovi. Ten nám povyprávěl o historii a upozornil na to, co se bude dít tam nahoře, tedy ne v nebi, na to času dost, ale ve věži, kde jsme malým nedopatřením málem přenocovali na schodišti místo v posteli.
Některé účinkující měly své ctitele.
Jeden autoportrét s ochrankou.:-)
A zde ostatní účinkující.
A protože jsme byli taková povedená společnost navštívili jsme další divadlo.
Oponář Honza
Na scéně
hrál svou roli i pes.
A trochu tajemna...
V Městském muzeu
jsme shlédli krásnou výstavu praček.
I ten pes potřebuje občas vyprat.
Klasická valcha, rada pro ty, jimž se porouchá automatická pračka.
Honem, kde jsou ty krásné rododendrony?
A krásný starý klášter s přístavbou, kterou tady raději nebudu ukazovat, dojem by se pokazil.
Čas plyne, zbyly jenom krásné vzpomínky.
A kdyby se někomu pokazili sluneční hodiny, tak nedaleko Svitav ve Skleném je jedno Sluneční hodinářství.
Jaromíre a milá společnosti, veliké DÍKY!
