Krásné nedělní ráno, které vybízí k zahálce. Padl návrh na výlet, ale vyvstala otázka. Kam? Nejlépe dloubnout prstem do mapy a vyrazit do neznámých míst. Tentokrát došlo na zámek Dětenice.
Podle pověsti vznikly Dětenice v místě, kde kníže Oldřich v polovině 11. století při projížďce krajem nalezl dva opuštěné chlapce, kterých se mu zželelo. Ujal se jich a zanechal s nimi několik svých lidí, aby je chránili a vychovali. Podle nalezených dětí byla zdejší osada nazvána Dětenice.
Na místě dnešního zámku se vystřídalo mnoho majitelů, Beneš z Valdštejna a Dětenic (1269-1318) přebudoval původní dřevěnou tvrz na gotickou kamennou,Jiří Křinecký, který nechal postavit na zámku věž s hodinami a gotickou tvrz přestavěl na renesanční, Jan Clamm-Gallas (1760), který dal vykácet značné množství lesů, postavil Nový dvůr a zámek nechal přestavět v pozdně barokním slohu do dnešní podoby. Baron Wimmer (1790-1808) zřídil u hasinského rybníka pilu (dnes Pilský rybník).
Za řádu Maltézských rytířů (1866-1903) byla v Osenicích založena cihelna (1900), otevřena železniční dráha z Bakova do Kopidlna.
Roku 1903 koupili Dětenice bratři Blochové, kteří přestavěli dvory, zřídili polní dráhu a obec nechali elektrifikovat. Posledním majitelem panství v letech 1926 – 1945 byl Ing. Emanuel Řehák, který zval obyvatele Dětenic na zámek při dožínkových a jiných slavnostech. V roce 1948 byl Řehákův majetek zestátněn. V budově zámku byla nejprve zřízena učňovská zahradnická škola a od roku 1959 pak internátní zvláštní škola. Roku 1991 byla zvláštní škola zrušena a přemístěna, zámek byl prázdný a pomalu chátral v majetku okresního úřadu Jičín.
V roce 1998 zámek od státu koupil pan Pavel Ondráček, který po dva roky prováděl rozsáhlou a šetrnou rekonstrukci. V roce 2000 byl zámek znovu zpřístupněn veřejnosti.
Zvu vás tedy na prohlídku zámku a jeho zahrady.
Ve vstupní hale nás uvítala sbírka zbraní.
Celý zámek zdobí krásná kachlová kamna, tato s alpskými motivy.
Skvosty visí na stropech...
...a to v nejrůznějších barvách.
Nesmí chybět ani hudební salónek.
Komnaty jsou laděné do různých barev...
...a s nimi ladí i porcelán.
Zde si dovedu představit bohatou krmi při svíčkách, dámy by vzdychly: " Ach, ta romantika!"
Některé cínové kousky byly vycíděné,
krásně zdobené.
I pánové si potrpěli na výzdobu.
V módním salónku se dochovaly původní fresky, na nichž se vyjímají dámy v nákladných róbách.
Šaty byly bohatě zdobené, avšak dle průvodkyně byla hygiena dam dosti na pováženou. Údajně se koupaly čtyřikrát do roka, spaly v sedě, aby si nepocuchaly svoje nákladné účesy, které byly vyztužené cukrovou vodou. Veškám se prý v takových hlavách dařilo skvěle, na kůži se vrstvil pudr a o blechy rovněž nebyla nouze. Silné parfémy tak musely překrýt nelibý odér.
Červený společenský salónek, soudě podle barvy, nepřekvapilo by mě, kdyby se zde vedly vášnivé diskuze o politice.
Která žena se podívala do tohoto zrcadla, té se prý do roka splnilo její tajné přání, ovšem mělo to háček. Od té chvíle se už nesměla podívat do zrcadla celý rok, jinak kouzlo pominulo. Tak mám smůlu, ráno jsem se zapomněla a je po kouzlu.
Zámeckou zahradu zdobí kašna,
a jarní květiny.
Pohled do zámecké zahrady. Součástí jsou i dva pštrosi, kteří však pro mé fotografovaní neměli žádné pochopení.
Našly se v ní jak obyčejné květiny,
ale i ušlechtilejší.
Ze zahrady je výhled i na místní pivovar.
Podél zdi je možné shlédnout vystavené nástroje na obdělávání půdy, které lze použít pro zlepšení kondičky.
Mezi nimi jsem objevila lahev lahodného moku a rázem kondička bere za své.
Až se mi z toho zatočila hlava.
O tom vám však napsal Honza Pražák v článku "Panáčku, budeš chlastat nebo žrát?"
